Wayne Shorter v Bratislavě!
listopad 5, 2009
Wayne Shorter a COREA, CLARKE & WHITE v Bratislavě 10. a 11. 11. 2009
Před čtyřmi lety jsme Shorterovo kvarteto mohli slyšet v Kongresovém centru v Praze ve stejném složení, v jakém vystoupí 10.11.2009 v Bratislavě. Složení je následující: Brian Blade (bicí), John Patitucci (kontrabas) a Danilo Perez (piano). Koncert je plánovaný v Incheba Expo Aréně – Hala B0.
Dalším úžasným koncertem bude vystoupení superskupiny ve složení Chick Corea, Stanley Clarke & Lenny White hned den poté, tedy 11.11.2009, taktéž v Bratislavě.
http://jazzport.cz/2009/08/26/wayne-shorter-corea-clarke-white-v-bratislave/
Rudy Linka v Alterně!
listopad 5, 2009
Rudy Linka Trio (USA)
Neděle 08. 11. 2009 20:00
Legenda jazzové kytary Rudy Linka vystoupí po roce opět v Alterně v rámci turné NYC-PRG a zpet v doprovodu fantastickych newyorskych hudebniku .
Rudy vydal za svou kariéru celkem čtrnáct CD (u prestižnich hudebních labelů jako je např. Enja reocords nebo Universum), na nichž spolupracoval jak se členy svého tria tak s řadou renomovaných jazzových hudebníků. Za všechny jmenujme alespoň kontrabasistu George Mraze, trumpetistu Milese Evanse nebo Johna Scofielda, se kterým natočil album „Lucky Southern“, jež bylo prestižním americkým magazínem “Jazzif” zařazeno mezi pětadvacet nejlepších světových jazzových alb. Respektovaný časopis Down Beat ho ve své anketě zařadil mezi deset nejlepších jazzových kytaristů světa.
RUDY LINKA (1960) studoval klasickou kytaru na pražské Konzervatoři, kompozici v Hudebním institutu ve Stockholmu, a ve studiích pokračoval i v rámci stipendia na Berklee College Of Music v Bostonu. Od roku 1986 žije v New Yorku, kde navštěvoval The New School a soukromě se učil u Johna Scofielda, Jima Halla a Johna Abercrombieho. Vedle živého hraní a skládání se Rudy Linka věnuje i pedagogické činnosti. Světová kritika cení Linkova alba Czech It Out, Always Double Czech (Enja) a Lucky Southern (2003). Kromě koncertů příležitostně doprovází Rudy Linka improvizovaná představení Divadla Vizita, v Čechách rovněž organizuje jazzový festival Bohemia JazzFest.
Rich Huntley on drums is a New York City based percussionist . A partial list of the musicians he has played and or recorded with include: John Blake, Seamus Blake, Luis Bonilla, Cameron Brown, Billy Drewes,Richard Kimball, Frank London, Donny McCaslin, Mulgrew Miller, Shunzo Ono, Ralph Peterson, Jack Wilkins and Willie Williams.Rich has studied at Manhattan school of Music
Dan Fabricatore on bass – based in New York working with musicians as John Abercrombie, Nora Jones, dave Liebman among many others. Recorded with Rudy Linka and Kenny Wolleson Cds Lucky Southern and Simple Pleasures.
How much food we need?
říjen 20, 2009
Vecteezy: free vectors!
říjen 8, 2009
Amazing site with thousands of vectors. All for free using. Specially for tired graphic designers ,)
Designblok 2009!
září 17, 2009
SOKOzine 2…
září 16, 2009
Paul Holland…
září 8, 2009
Skrytý genius Verunka…
září 8, 2009
… “Dnes jsem přišla na to, proč byli na světě vymyšleni grázli…abychom si pod jejich ránami upevnili vztah s těmi vzácnými.” … Verunka Black Cat
Na Věčnosti…
srpen 31, 2009
Spojení různorodých stylů v jeden originální, dýchající příjemnou energií. S nohami na stoličce, čerstvým Reflexem a za zvuku Norah Jones se brynzové halušky vychutnávají s přidanou hodnotou. Opálená nenatřená okna zdobená mříží od uměleckého kováře, čerstvé květiny, polštářky a dřevo… Navštívit Znojmo a minout Věčnost? Raději ne 
Liberty…
srpen 11, 2009
Paulo Coelho – Záhir (Argo, 2005, str. 22)
Zatímco jsem bojoval, viděl jsem, jak lidé mluví ve jménu svobody, a čím víc lidí hájí toto jedinečné právo, tím většími otroky se stávají, pokud jde o přání rodičů, o manželství, v němž slibují, že setrvají s tím druhým “až do konce života”, otroky své váhy, svých diet, plánů přerušených v půli, lásek, jimž nebylo možné říct “ne” nebo “stačí”, nedělí v nichž se musí jíst s někým jen z povinnosti. Stávají se otroky luxusu, zdání luxusu, zdání zdání luxusu. Otroky života, který si nezvolili, ale jejž se rozhodli žít, protože někdo je nakonec přesvědčil, že to pro ně bude lepší. A tak uplývaly jejich pořád stejné dny a noci, za nichž dobrodružství bylo slovem v knize nebo obrazem ve stále puštěné televizi, a jakmile se před nimi otevřely nějaké dveře, říkali: “To mě nazajímá, nechce se mi.”
Jak mohli vědět, jestli se jim chce, nebo nechce, když to nikdy nezkusili? Bylo však zbytečné se ptát; ve skutečnosti se báli jakékoliv změny, která by otřásla světem, na nějž si zvykli.
